Historie pivovarství do roku 1932
Tento dokument pochází z roku 1934.
Ze starobabylónských nápisů se dovídáme, že výroba kvašeného
nápoje z ječného sladu kvetla v Mesopotamii již kolem roku
4000 př. Kristem.
O chmeleném pivě těchto krajů jsou neurčité zmínky
z 3. tisíciletí př. Kr., a určité zprávy ze VI. století př. Kr.
Je tedy výroba piva stejně jako výroba chleba první známkou civilizace usedlých národů.
Z Babylónie bylo umění pivovarské přeneseno do oblasti Kavkazu a odtud se za stěhování národů rozšířilo do západní Evropy.
V Čechách máme zprávy o pivu již z X. stol. po Kr. Tato živnost se vyvinula, spolu s pěstováním chmele při klášteřích a na panstvích. Záhy se ujala i ve svobodných městech, kde vznikly rozvětvené cechy nákladníků, tj. živnostníků, kteří směli pivo (tehdy pšeničné a nadkvasné) vyráběti a čepovati.
Ve venkovských městech se nákladníci spojovali ke společné výrobě piva, ponechávajíce si jen výčepy, čímž vznikla právovárečná měšťanstva a právovárečné pivovary.
V Praze se udržel systém nákladnických domů dlouho; v r. 1748 jich zde bylo 129, ještě r. 1880 se jich udrželo 47, dnes z nich zbyly jen dva (u Fleků a u sv. Tomáše).
Ostatní byly zatlačeny konkurencí průmyslových pivovarů. Tento systém pivovarů nabýval vrchu od poloviny XIX. stol. s pronikáním parního stroje, hospodářského liberalizmu a s přeměnou výroby na spodní kvašení, které vyžaduje nákladných chlazených sklepů.
Podle tohoto systému vznikly jednak nové akciové pivovary, jednak se staré přizpůsobily novým poměrům. Velkého rozkvětu dosáhlo pivovarství koncem XIX. a počátkem XX. stol. s rozmachem průmyslového a městského života.
Po epizodě válečných let, kdy jakost piva silně klesla (pivo se vařilo jen 2°, s upotřebením kukuřice, ciroku, řepy a jiných náhražek) se pivo znenáhla vzpamatovalo, dosáhnuvší u nás v r. 1929 skoro předválečné výroby, od té doby podléhá rovněž obecné krizi.
Počet pivovarů ovšem klesal a klesá, neboť staré, malé podniky se stále zavírají.
V Čechách se pivovarnictví vyvíjelo takto:
| Rok | 1870 | 1890 | 1910 | 1930 |
|---|---|---|---|---|
| Poč. pivovarů | 968 | 748 | 571 | 358 |
| Výroba mil. hl | 3,729 | 6,113 | 9,816 | 9,160 |
Situaci našeho pivovarství v posledních letech a rozdělení průmyslu na jednotlivé země osvětlují následující data z r. 1929 (období prosperity) a z r. 1932 (období deprese):
| Rok | Poč. pivovarů | Výroba v mil. hl. | ||
|---|---|---|---|---|
| 1929 | 1932 | 1929 | 1932 | |
| Celý stát | 457 | 430 | 11,627 | 9,556 |
| Čechy | 367 | 343 | 9,005 | 7,356 |
| Morava - Slezsko | 73 | 71 | 2,232 | 1,814 |
| Slovensko | 16 | 15 | 0,356 | 0,263 |
| Podk. Rus | 1 | 1 | 0,033 | 0,020 |
U nás se nejvíce piva vyrobí a zkonzumuje v zemi české, neboť tu bylo v r. 1932 spotřebováno na osobu 102,9 l, kdežto v zemi moravskoslezské jen 50,3 l, na Slovensku 8,0 l a na Podk. Rusi 2,8 l piva. Souvisí to s větší neb menší industrializací jednotlivých zemí a konzumem vína v nich.
Z výrobních středisek je největší pražské, kde se vyrobí v sedmi velkých a pěti menších pivovarech skoro 1,5 mil. hl.
Střediskem exportního piva je Plzeň, kde se před válkou vyrábělo rovněž asi 1,5 mil. hl.
Z tohoto střediska, z Budějovicka a z pohraničí severních Čech se vyváželo před válkou za hranice nynější ČSR asi 1,5 mil. hl, nyní je však vývoz podvázán, takže se v roce 1932 vyvezlo jen 192 tis. hl.
Proto se nyní v Plzni vyrábí jen asi 0,9 mil. hl.
Největší pivovary v ČSR jsou Plzeňský měšťanský a Akcionářský na Smíchově z nichž každý vyrábí t.č. 6 až 700 000 hl ročně.
V mezinárodní statistice stojí pivovarství v ČSR na šestém místě, neboť v r. 1931 vyrobily v milionech hl:
| Stát | mil. hl piva |
|---|---|
| Německo | 37,1 |
| Velká Britanie | 26,8 |
| USA | 25,0 |
| Francie | 18,6 |
| Belgie | 15,4 |
Z dalších okolních států vyrobily:
| Stát | mil. hl piva |
|---|---|
| Polsko | 1,9 |
| Rumunsko | 0,4 |
| Jugoslavie | 0,5 |
| Maďarsko | 0,3 |
| Rakousko | 4,4 |
| Itálie | 0,7 |
| Švýcarsko | 2,6 |
Národohospodářský význam pivovarství záleží v tom, že opatřuje levnou nápojovou poživatinu širokým vrstvám obyvatelstva, zejména dělnictvu, těžce a v horku pracujícímu.
To se ukázalo důležitým např. za války, kdy i v době největší nouze o potraviny bylo nutno pro pivovarství uvolňovati jisté množství obilovin.
Potřeba piva jako osvěžujícího nápoje přispěla ve Spojených Státech ke zrušení prohibice, neboť v době krize a duševní deprese je pivo nejlevnějším a nejméně škodlivým prostředkem rozptylujícím.
Pozoruhodné jsou také hospodářské hodnoty, které se dávají pivovarstvím
do oběhu.
Například v ČSR se v pivovarství spotřebuje ročně asi
2 mil. q ječmene, mimo to se v dobách normálního obchodu
mezinárodního vyvezlo ještě asi dvakráte tolik našeho ječmene
surového i zesladovaného k výrobě piva za hranicemi.
Je tedy pivovarství hlavním odběratelem této plodiny, která jako jarní obilovina je v osevním plánu našich těžkých i lehkých poloh nenahraditelná, a jako nouzová chlebovina v dobách neúrody velmi cenná.
Počítáme-li i s chmelem, jsou jistě 4 % naší zemědělské produkce svým odbytem závislé na pivovarství.
V samotném pivovarství a sladařství bylo u nás r. 1926 zaměstnáno 17 750 osob, prodejem a výčepem piva se zabývalo dalších asi 60 000 osob, takže připočteme‑li příslušníky rodin a přiměřenou kvótu zemědělského obyvatelstva, produkujícího pivovarské suroviny, nalezneme, že alespoň 400 tisíc, tj. skoro 3 % všeho obyvatelstva u nás je svou existencí spjato s pivovarnictvím.
Spotřební daně a dávky z piva činí u nás asi 500 mil. Kč,
k tomu přistupuje asi 200 mil. ostatních daní státních a komunálních,
jimiž je pivovarství poplatné, takže podíl,
jímž pivovarství přispívá na veřejné potřeby, činí alespoň 5 %
všech veřejných příjmů.
(Zdroj: Teyssler - Kotyška Technický slovník naučný)