Voňavkářství – Parfumerie, vůně a voňavky
Voňavkářství
Voňavkářství jest umění připravovati ze základních vonných látek přirozených i umělých, libovonné směsi, sloužící k oblažení čichového smyslu.
Voňavkářství (parfumerie) je pojem velice široký a rozumí se jím též výroba a prodej veškerých přípravků potřebných k pěstění tělesné krásy a pro vnější tělesnou hygienu.
Voňavkářství bylo prvním projevem lidské kultury vůbec, o čemž svědčí nespočetné vykopávky z dob předhistorických.
Vývin voňavkářství byl pomalý a prodělával mnoho období. K největšímu rozkvětu a k největší dokonalosti dospělo voňavkářství ve Francii, kde výhodné podmínky klimatické i obchodní z něj učinily národní průmysl.
Naše československé voňavkářství je na vysoké úrovni a postačí krýti spotřebu i nejnáročnějších.
Vůně
Vůně je každý čichový vjem, který způsobuje uspokojení a příjemné podráždění čichových nervů. Jest tedy vůně pojem fyziologický.
Nejkrásnější vůně tvoří sama příroda v některých květech. Úkolem voňavkáře jest upravovati vůně uměle ze silic, rostlinných výtažků a umělých vonných látek podle určitých harmonických pravidel tak, aby vyvolávaly v největší míře pocit uspokojení.
Touha po vůni je výsledkem vypěstěné kultury těla i ducha, a je tudíž uměleckým požitkem
Vůně řadíme do několika skupin podle charakteru, například orientální, květinové, smyslné, sladké, kořenné, ovocné, ale i jiné vůně.
Voňavky
Voňavky (parfémy) v širším smyslu jsou všechny přípravky sloužící ke zpříjemnění a uspokojení čichových vjemů.
V užším smyslu jsou voňavky lihové roztoky směsí vonných látek přirozených, například silice, i umělých, připravené podle určitých harmonických pravidel odpovídajících estetickým požadavkům kultivovaného člověka.
V dávném starověku sloužily voňavky výhradně k účelům bohoslužebným. S postupující kulturou stoupala rychle spotřeba voňavek k účelům toaletním a dosáhla vrcholu v mladších dobách římské říše.
Křesťanství znamenalo obrat a úplně potlačilo kulturu těla. Teprve XVI. století znamená pro voňavky novou dobu, a tu se zvláště Francie a Italie staly středisky výroby voňavek.
Rokoková doba se svými módními výstřednostmi přivedla voňavky do velké obliby. Moderní voňavky jsou velmi dokonalé po stránce technické i estetické. Dělíme je na dvě hlavní skupiny:
- voňavky neboli parfémy květinové
- voňavky neboli parfémy fantazijní
Od dobré voňavky požadujeme aby nejen dobře voněla, ale aby byla též trvalá, a aby svou vůni neměnila Vnější úprava voňavek je velmi důležitým činitelem pro oblibu a odbyt
Vedle lihových vyskytují se na trhu též lihuprosté voňavky které jsou buď tekuté nebo pevné; jejichž odbyt je však poměrně malý.
Klasické voňavky je však třeba přesně odlišovati od kosmetických
přípravků u nichž vůně není účelem nýbrž příkrasou; tak například
toaletní a kolínské vody, pudry, krémy a jiné výrobky.
(Zdroj: Teyssler - Kotyška Technický slovník naučný, Praha 1934)